Když v sezoně 2010/2011 Plzeň poprvé vycenila zuby a stala se Spartě rovným, možná dokonce rovnějším soupeřem, zůstal Daniel Křetínský relativně v klidu. Asi si říkal, že jeden úspěch jednoho regionálního klubu jeho milované děťátko nemůže nijak ohrozit a peněženku nechal zavřenou. Jeden až dva „velké“ letní nákupy pseudohvězd, které znaly snad jen sparťanští skauti, na tom nic nezměnily.

Nenadávejme na čínské peníze, koupily nám nejlepší ligový ročník
A nic se nezměnilo ani poté, co Plzeň slavila po druhé, po třetí a po čtvrté, ale když se do hry vložila loni Slavia a ze slov Jaroslava Tvrdíka bylo cítit, že se pro brzký úspěch rozhodně nebude bát rozhazovat čínské peníze, začal Křetínský utrácet také.

No, utrácet… když z Václava Kadlece loni za 73 milionů korun udělal nejdražší příchod směrem do české ligy, bylo to pro něj zhruba stejné, jako když si večer koupíte křupky a pivo k Lize mistrů. Jen bez té Ligy mistrů. Křetínského majetek totiž Forbes letos v březnu odhadl na 50 miliard korun, takže i veškeré investice, které CEFC do Slavie za celou dobu napumpovala, a to včetně nákupu stadionu v Edenu (celkem 1,7 miliardy korun), pro něj nejsou tak úplně nepředstavitelnou částkou.

Druhou a důležitější věcí však je, že Křetínský nyní ví, že někdo další ty peníze má také a, jak vidno, nedělá mu problém je poslat do fotbalu. Proto jsme až letos svědky oné nákupní horečky, o které si každé ráno v novinách přečteme něco nového a která každým dnem sílí alespoň o půl stupně. Příchody Vukadinoviče, Štětiny, Čiviče, Plavšiče a Ben Chajma ho stály 160 milionů korun a jejich platy jen těžko půjdou pod půl milionu. Janko s Dúbravkou přišli po konci smlouvy jako volní hráči, ale plat každého z nich by měl být více než milion korun měsíčně. Na nejvíce ze všech si pak zřejmě přijde nový nejdražší hráč české ligy Tal Ben Chajm. Slavia na tom je z pohledu utracených peněz za posily o něco lépe, ale za jejich platy jistě vydá o valník víc.

Důležité je připomenout, že jak vršovické, tak letenské investice jsou z velké části jen reinvesticemi nemalých prostředků z nedávných prodejů. Do kasy v Edenu přiteklo za odchody Baráka, Pavlenky, Lüftnera, Mihálika a Mikuly 250 milionů a na Letnou ještě víc než dvakrát tolik. Za Schicka (včetně provize z přestupu do Juventusu), Dočkala Krejčího, Brabce, Fataie a dalších Sparta dostala 630 milionů.

Hodně se mluví o tom, proč to přišlo právě teď. Pro Křetínského je Sparta láskou a koníčkem a jde mu asi hlavně o prestiž, zvlášť když je teď hlavním rivalem po letech znovu Slavia, a tak reaguje na její sílící tlak. Slávisty, respektive Číňany, pro které je Slavia především byznysem, zase žene nedávný úspěch a hlad po dalším a také po milionech z Ligy mistrů, které by jistě uvítal i energetický magnát z Letné, kterému jeho láska nenávratně spolykala už více než miliardu. Už prý i Petr Kellner se ho ptal, proč to vlastně pořád dělá, jestli by nebylo lepší pronajmout si skybox na Stamford Bridge, jako to má on.

Doufejme, že Ben Chaim neuslyší při derby se Slavií skandování „Jude, Jude!“

Hlavním důvodem promítání Hvězdných válek a Wall Street: peníze nikdy nespí na českém přestupovém trhu je tedy vidina přímého postupu příštího mistra do základní skupiny Ligy mistrů, která by letošní nákupy bohatě zaplatila. Ale možná ještě hlavnějším důvodem, který celý proces tolik urychluje, je fakt, že pro tu následující sezonu, pro kterou FIFA chystá hrátky s postupovými klíči, se už Česka přímý postup týkat nebude. Pro české kluby je tedy tato sezona naprosto klíčová, a to doslova. Podobná příležitost už se totiž nemusí opakovat.

Toho si jsou oba kluby dobře vědomi, a proto (zejména na Slavii) vědomě přistupují k budování kádru tak, aby velká jména zkusila zabojovat o alespoň malinký úspěch v letošním boji o Ligu mistrů a titul, který ji v příštím roce zaručuje, a mladíci, se od nich na této cestě lecčemus přiučili pro roky následující, kdy Slavia, ať už mistrovská či nikoliv, bude o miliony z nejprestižnější klubové soutěže bojovat znovu v předkolech.

„Kromě hotových fotbalistů se soustřeďujeme na mladé talentované hráče – jde o Panáka z Karviné, v němž vidíme budoucnost, ale v téhle fázi ho necháme ještě na půlročním hostování v Karviné, přemýšlíme o příbramském Chalušovi či hradeckém Trubačovi, to ale nejsou hráči pro třetí předkolo Ligy mistrů, to je příslib do budoucna. Pro to je třeba získat hotové hráče,“ říkal zhruba dva týdny zpátky Jaroslav Tvrdík a pár dní na to už se s mnohými fotil v Edenu.

Mimo nich pak do svého mistrovského kádru přivedl tři známé zahraniční třicátníky. Portugalce Dannyho ze Zenitu Petrohrad, Ukrajince Ruslana Rotaně z Dněpropetrovsku a někdejšího tureckého reprezentanta Halila Altintopa z Augsburgu, od kterých se právě mladíci mají nejvíce naučit a v jejichž stínu na ně nebude vyvíjen takový tlak. K tomu na Slavii podepsal tříletý kontrakt Jakub Hromada ze Sampdorie Janov, jenž minulou sezonu strávil na hostování v Plzni, a Pavlenku v brance nahradil Jan Laštůvka z Karviné.

To v Plzni si jsou dobře vědomi, že takové ekonomické síle, která hýbe stěnami na Letné a v Edenu nemohou konkurovat, ani kdyby hráli Ligu mistrů rok co rok, a tak se do zběsilého nakupování ani moc nepouštěli. Naopak přišli o slovenskou hvězdu evropského šampionátu do jedenadvaceti let Martina Chriena, o kterého minulý týden projevila zájem Benfika Lisabon. Vsadili na starou osvědčenou kartu v podobě Pavla Vrby, jenž si ihned stáhl zpět Daniela Koláře, na kterého se v dobách své největší slávy mohl spolehnout, ze Sparty přivedl nechtěného Aleše Čermáka, z Brna střelce Řezníčka a ze Zlína Živuliče.

Ten rozdíl v posilování však asistenta Pavla Vrby prý vůbec neděsí. „Proč bych měl být vyděšený? Vnímám, že to je absolutně normální. Dvacet let se pohybuju na mezinárodním poli, tohle je naprostá realita současného fotbalu. Když řekneme, že se posouváme mezi lepší evropské ligy, pak zcela rozumím tomu, co oba kluby dělají,“ řekl minulý týden Deníku Sport. Já tomu sice také rozumím tomu, co oba kluby dělají, ale asi by mě to trochu děsilo, kdybych s nimi měl hrát o poháry. Děsilo by mě to, že potom, co se dvacet let pohybuji v mezinárodním fotbale, přichází ten mezinárodní fotbal i do našeho malého chovného rybníčku.

„Přijde mi to jako super věc. Obrovsky to zvedne atraktivitu české ligy, která v posledních letech dostávala hodně ran i těch nefotbalových. Zájem od lidí spíš klesal. Řešilo se víc věci okolo fotbalu jako bouračky, alkohol a další aféry. Myslím, že to náš fotbal pošramotilo, ale taková jména zájem znovu pozvednou. Lidé by se měli na fotbal chodit pobavit. Člověk věří, že se zvednou a budou chodit na stadiony. Altintop by měl patřit k těm, kvůli kterým si fanoušek řekne, že si koupí permici a bude na fotbal chodit pravidelně,“ říkal v rozhovoru pro Deník Sport Jan Morávek, bývalý spoluhráč sešívané posily. A o tom to pro nás, fanoušky, je. O atraktivitě, plných (zatím alespoň na zápasy pražských „S“ a Plzně) stadionech, velkých jménech a krásném fotbale.

Když se ptám známých, proč nechodí na fotbal, odpovídají mi, že je to nezajímá, protože stejně ve chvíli, kdy se tu objeví dobrý hráč, na kterého by byla radost pohledět, je do půl roku v druhé italské nebo anglické lize nebo v lepším případě alespoň v průměrném bundesligovém celku.

Oba pražské kluby teď dělají velký krok k tomu, aby se tato realita brzy změnila. Jen to, jestli nakonec uspějí a zbytek ligy jim bude koukat na záda dalekohledem, rozhodne o tom, zda se podobná praxe udrží i v následujících letech a nejen moji známí začnou zase chodit na českou ligu.

Faktem zůstává, že ať už se letošní nákupy zapíšou do historie jako semena, ze kterých vyrostl v Evropě konkurenceschopný český fotbal, nebo jako záchvaty nekoncepčního shoppaholismu, tenhle ligový ročník bude tím nejlepším, co jsme tu minimálně v tomto tisíciletí měli. A čínské peníze na tom mají, pokud ne celý koláč, tak rozhodně nezanedbatelný podíl. Proto bychom na ně neměli nadávat a smát se slávistům, že bez jüanů by si ani necvrnkli. Fotbal už se dnes totiž bez peněz hrát nedá.

Vítejte v našem blogu, abyste dostali další novinky o Dětské Fotbalové Dresy.