Patřil mezi největší talenty českého fotbalu. Zahrál si na Euru v Polsku, přestoupil do ambiciózního Wolfsburgu. Pak však slibně rozjetou kariéru Václava Pilaře zabrzdila zranění. To poslední ho postavilo mimo hru na téměř dva roky. O letech bez balonu, chvílích beznaděje a víře v návrat, ale i o vzrůstající kvalitě české ligy mluvil osmadvacetiletý křídelník v rozhovoru pro Eurofotbal…

Váš první zápas po návratu jste odehrál na Letné, když jste ve druhém poločase střídal Milana Petrželu. Vnímal jste to spíše jako své osobní vítězství, že se po všech zdravotních problémech vracíte k fotbalu, nebo jste se soustředil výhradně na to utkání, ve kterém šlo z pohledu boje o titul o hodně a prohrávali jste?

Myslel jsem hlavně na ten zápas, šel jsem tam za stavu 0:2, takže to nebyl úplně návrat podle představ, měli jsme jiné myšlenky a cíl se zápasem něco udělat. Pavel Horváth se Zdeňkem Bečkou mě tam poslali, abych podpořil ofenzivu a to, že jsem se vrátil,šlo v tu chvíli stranou. Možná to bylo i dobře, že jsem na to v tu chvíli nemyslel a soustředil jsem se výhradně na to, abychom s tím utkáním něco udělali.

Ten, kdo vrcholově nesportuje, nebo třeba i sportovec, komu se podobné dlouhodobé zranění vyhne, si asi nedovede představit, jak takový život fotbalisty mimo hru vypadá. Můžete to přiblížit?

Je to dost složité a ve finále pak poměrně stereotypní. Nejprve, když jsem měl ještě berle, jsme rehabilitovali nohu, postupně se pak pracuje s jizvou, přes různé elektriky se posiluje sval, pak přichází plavání, posilovna, kolo, péče fyzioterapeutů obecně. Je to těžké, neustále ty samé procedury a návrat v nedohlednu. Nikdo pořádně nevěděl, jestli to bude trvat čtyři měsíce, půl roku nebo skoro dva jako teď naposledy. Každý má jinak postavené tělo. Když se něco takového stane, jsou to hrozné pocity. Říkáte si, teď budu muset chodit každý den rehabilitovat, to mě nebaví, já chci hrát fotbal. Člověk ale musí být v tomhle trochu silný a věřit, že ty lepší časy zase přijdou. A najít si něco trochu jiného, věnovat se něčemu jinému.

Co to bylo u vás?

Hlavně rodina. Ta mi pomohla nejvíc, jak celá, široká, co mám na Hradecku, tak i manželka a dítě. Když jsem přišel domů, tak sem se mohl věnovat klukovi a to mi pomohlo hodně. Ale samozřejmě i kluci v kabině, protože jsem tu s nimi byl a aspoň jsme kecali, chodili jsme na kafe, žil jsem s nimi ty tréninky i zápasy, byl jsem pořád součástí toho týmu. A říkal jsem si, že za chvilku budu zase na hřišti a bude to dobrý.

Byl během celé té doby moment, kdy jste si říkal, že to nemá cenu?

Vím, že mi hodně lidí nevěřilo, že se vrátím, že nebudu hrát fotbal. Že je to sice škoda, ale že to koleno už to nevydrží. Ptali se mě co budeš dělat, co si najdeš? Ale o tom já vůbec nepřemýšlel, protože jsem věřil, že ten fotbal hrát budu a konec kariéry jsem si nepřipouštěl. Samozřejmě pochybnosti byly, nejhorší asi bylo, když jsem podstoupil operaci v Německu, pak jsem po nějaké době zkusil jít na hřiště a najednou mi začalo koleno po půlhodině otékat. Tam mi bylo asi nejhůř. Říkal jsem si, vždyť sem ještě nic nedělal, a už mi to dělá tohle, já bych chtěl to koleno víc zatížit. Pak jsem šel na další drobnou operaci, úpravu kolene. Pak už to začalo být lepší. Bylo to místy složité, ale nikdy jsem nepřestal věřit, že se na hřiště vrátím.

Liší se nějak tahle péče o zraněné hráče v Plzni a v Německu, kde jste byl v angažmá ve Freiburgu a Wolfsburgu?

Dneska už je to víceméně úplně stejné. Dříve tady v Plzni nebyly takové podmínky jako v Německu, ale hodně jsme se tomu už vyrovnali a dnes tady co se týče rehabilitace, fyzioterapie a dalších věcí, jsou v podstatě bundesligové podmínky.

Bylo pro vás důležité i to, jakou podporu vám vyjádřil klub? Počítal s vámi celou dobu, kdy jste byl mimo, a po návratu na hřiště s vámi letos hned prodloužil smlouvu.

Určitě mi to pomohlo psychicky, dalo mi to další sílu pracovat a vrátit se na hřiště. Dodalo mi to sebevědomí, že mi v klubu věří a zároveň je to i určitý závazek, že při mně stáli, když jsem byl mimo hru, což jim teď musím vrátit a splatit na hřišti.

V sezoně, ve které jste nakonec naskočil do šesti utkání, jste skončili druzí za Slavií. V čem byli sešívaní lepší?

Získali jsme docela dost bodů, tady problém nebyl, ale Slavie chytila výbornou šňůru, což nám moc nepomohlo. Jindy by to s těmi body na titul stačilo, ale Slavia hrála dobře, dávala hodně branek a asi za jaro byla i lepší. My jsme na začátku jara některé zápasy úplně nezvládli, v Edenu si to pro mě i trochu překvapivě rychle sedlo a byli celkově v těch utkáních jistější.

Máte v Plzni staronového trenéra, Pavla Vrbu. Od jeho odchodu se tu vystřídalo hodně trenérů, nakonec vedení znovu ukázalo na známé jméno. Čím to je, že je nakonec řešení trenérské hádanky ve Viktorce znovu Pavel Vrba?

To není asi úplně otázka pro mě, ale spíše pro vedení, proč se rozhodli ho znovu angažovat. Nicméně za éry trenéra Vrby tady byla Liga mistrů, je to suverénně nejúspěšnější trenér, co tady kdy byl. Ale já se snažil odvádět to nejlepší pod jakýmkoliv trenérem. Holt to tady není jako v Anglii, kde zůstane Wenger u Arsenalu tolik let, a i když ho třeba někteří odvolávají, tak vedení klubu si v něm pořád najde to lepší a má důvěru.

Ve třetím předkole Ligy mistrů můžete dostat pět různých soupeřů, od AEK Athény až po úspěšné Nice, kde prodloužil smlouvu Mario Balotelli. Je nějaký soupeř, kterého byste chtěli dostat?

V tuhle chvíli jde určitě stranou nějaký hvězdný fotbalista typu Balotelli. My chceme postoupit do Ligy mistrů, takže chceme toho soupeře, který zrovna nebude mít formu (úsměv). Nemáme možnost sledovat AEK Athény nebo ten turecký tým (Basaksehir), takže až pak přijde trenér, ukáže nám nějaké jejich zápasy, tak si uděláme o soupeři obrázek, ale teď nevím, kdo by byl nejlepší.

Hodně se píše o tom, že hlavními favority na titul budou letos Sparta, která má nového italského trenéra a mohutně posiluje po nevydařené sezoně a Slavia, která chce navázat na letošní titul. O Plzni se mluví spíše jako o třetím vzadu, podle některých je tým přestárlý a na nejlepší už nemá. V čem je podle vás hlavní síla vašeho mužstva?

Jednak tu máme dobré podmínky, chodí lidi, ten klub za posledních pět, sedm let je stabilní a dosáhlo se tu velkých úspěchů – byly tu tituly, hrála se Liga mistrů. Někteří hráči si to zažili, jsou zkušení a ví, o čem velké zápasy jsou. Máme sílu jak v kabině, tak hráčskou a umíme se na ta důležitá utkání semknout, protože jsme je už hráli a víme, o čem to je. Ale samozřejmě v případě playoff evropských pohárů je to těžké, protože jsou to jenom dva zápasy, takže se musí sejít forma a chce to i trochu štěstí.

Do ligy teď chodí slavná jména ze zahraničí. Začali jste to v Plzni s Ivanschitzem, do Sparty přišli Janko a Ben Chaim, do Slavie Altintop a další. Je to podle vás spíše dobrá reklama pro ligu, nebo to svědčí o tom, že v Čechách není dostatek kvalitních hráčů?

Myslím, že je to dobře, ty tři kluby, co chtějí hrát nahoře, tak všechny mají v Evropě jméno – takže to nejsou pro ty hráče špatné adresy. Osobně to vidim jako dobrou věc pro ligu, protože je to pak atraktivnější i pro diváky a o to vyrovnanější bude boj o titul, což je dobře i pro ty přední kluby, protože liga bude těžší a kvalitnější.

V Bundeslize jste působil ve Wolfsburgu a Freiburgu, dvou klubech s poněkud odlišným přístupem. Zatímco Wolfsburg nemá velkou tradici a stojí a padá to tam se spolupráci s Volkwagenem, Freiburg je menší klub až rodinného typu. Jak na vaše angažmá vzpomínáte vy?

Ten rozdíl tam je. Wolfsburg je bohatý klub, chodily tam hvězdy, což lidi bavilo. Hodně to tam ale stojí na individualitách. Jednu sezonu byli druzí za Bayernem, pak se hrála Liga mistrů, ale letos bojovalo o záchranu.

Čím si vysvětlujete, že Vlky potkal takový propad a kde se podle vás budou v tabulce pohybovat příští rok?

Je to těžké. Asi je to tím, že se ten kádr pořád obměňuje, hráči odcházejí a přicházejí noví, není prostor, aby se to sehrálo a ten mančaft zůstal tři, čtyři roky pohromadě jako v Bayernu. Pak je to taky tím, jak obrovská je kvalita soutěže, jakou je Bundesliga. Hrát Bundesligu dá hráči hrozně moc, protože všechny týmy mají na to sehrát s vámi dobré zápasy. I třeba Mohuč, která letos hrála o padáka, byla loni v tabulce vepředu. To svědčí o tom, jak je ta soutěž vyrovnaná a i mančafty, co přijdou z druhé ligy, mají na to v Bundeslize sehrát důstojnou roli. Navíc tam padá hodně branek, je to velice kvalitní soutěž.

Ve Freiburgu jste zažil trenéra Christiana Streicha, který je v klubu od roku 2011 a je suverénně nejdéle sloužícím koučem v Bundeslize. Klub ho ve funkci podržel, i když se sestoupilo, Streich se s Freiburgem ihned vrátil do první ligy a teď skončil na parádním sedmém místě. Čím si ten na dnešní poměry netypický přístup vedení vysvětlujete?

Ve Freiburgu je moudrý majitel, který Streichovi věří, dá mu čas na práci a on mu to dobře splácí. To, co Streich s týmem dokázal je obdivuhodné, protože každý rok hráči odcházejí za lepším a on musí nové hráče zapracovat z juniorky. Mají tam ale velmi dobrou akademii a navíc styl fotbalu, co hraje áčko, tak hrají i všechny mládežnické výběry, takže o to lehčí je pro nadějné hráče z juniorky ten přechod k hlavnímu mužstvu. Pamatuju si třeba Maxe Philippa, když přišel z dorostu, bylo na něm vidět, že je talentovaný. A teď jde do Dortmundu (úsměv). Celkově je však přístup k fotbalu ve Freiburgu zvláštní, je tam vážně až rodinná atmosféra, všichni jsou přátelští. Pavel Krmaš, který tu působil dlouhá léta, mi vyprávěl, jak se třeba prohrálo doma 0:4, hráči skleslí, a všichni je utěšovali, že hráli dobře a podobně. Fanoušci tu fotbal milují.

Freiburg si díky sedmému místu zahraje Evropskou ligu. Myslíte, že ji chce ale vůbec hrát? Pro slabší německé celky může být boj na dvou frontách smrtící, jelikož nemají tak široký kádr (Freiburg navíc kromě Philippa opustil i Grifo) a mohou pak mít problémy v domácí lize.

Tohle je těžké odhadnout, jestli do Evropy chtějí nebo ne. Pro ty slabší celky to určitě zápřah je, navíc jsem slyšel, že pro německé kluby je obecně lepší hrát Bundesligu, protože je to celkově kvalitnější soutěž než Evropská liga. Tím spíše to může být problematické pro Freiburg, který ty nejlepší hráče prodá a žádné hvězdy nepřivede, šanci dostanou zase mladíci.

V Bundeslize popáté za sebou slavil titul Bayern. Ten i přesto, že patří mezi velkokluby, neutrácí za hráče takové částky jako třeba United. Je to zásluhou vedení Bayernu, nebo je obecně Bundesliga ekonomicky stále zdravější a není tak zkomercionalizovaná jako Premier League, kde létají velké sumy?

V Bayernu mají precizně promyšlené, jestli hráč, o kterého mají zájem, má takovou cenu. Teď létají ve fotbale naprosto šílené částky, miliony eur téměř za každého hráče. V Mnichově o tom ale přemýšlí, shánějí konkrétní hráče na post, kde potřebují posílit a nepřeplatí ho, a to i přesto, že by si to ekonomicky mohli dovolit.

Do velkého fotbalu vás přivedl Hradec Králové. Ten znovu sestoupil do druhé ligy, navíc sezonu poznamenaly protesty fanoušků. Jak situaci kolem svého bývalého klubu sledujete?

Sleduju podrobně a mrzí mě to, že spadli, to jim zase nepomůže. Vím, že se o tom hodně mluví, ale podle mě by vážně potřebovali postavit nový stadion. Věřím tomu, že v Hradci, a potažmo celém kraji by zájem o fotbal byl a lidi by chodili. Mládež mají vcelku dobrou, najednou by to bylo o sto procent jinde. Tak snad se ta situace zlepší.

Právě v dresu Hradce jste si odbyl ligovou premiéru. Hostili jste tým z Letné a vyhráli jste 2:1, vy jste dal gól. Vzpomenete si občas na tenhle svůj snový debut?

Samozřejmě, že vzpomenu. Byl to první ligový zápas nejen pro mě, ale i pro hodně dalších kluků, asi pro devět hráčů to byl vůbec první ligový start. Přijela Sparta, vyhráli jsme 2:1, dal jsem gól… na to se nezapomíná.

Po svém návratu na trávníky jste figuroval i mezi náhradníky v nominaci na kvalifikační zápas s Norskem. Ten se reprezentaci nepovedl a šance na postup na mistrovství světa je nyní spíše teoretická. Co se pokazilo?

Nezvládly se ty zápasy výsledkově, je to těžké, ta evropská scéna se vyrovnává, i Norsko má hráče, co hrají v předních klubech. V tomhle zápase se asi všem nelíbil druhý poločas, i tu remízu jsme vlastně ubojovali. V Norsku padla taková ta větší naděje a teď už je postup spíše v teoretické rovině. Teď bychom museli porazit Německo a Němci bohužel neumějí takové zápasy podcenit, i když už postup mají jistý.

To česká jednadvacítka má za sebou evropský šampionát, kde Lavičkův výběr porazil Itálii, ale duel s Dány se nepovedl vůbec. V čem byla podle vás chyba?

S Itálií to kluci zvládli dobře, s Dánskem se holt musel uhrát nějakeý konkrétní výsledek. Líbil se mi Schick, i když nedal tolik gólů, tak se do těch šancí dostal a celkově hrál dobře. Měli jsme těžkou skupinu, ale postoupit se dalo, nezvládli jsme poslední zápas. Bylo třeba vyhrát o co nejvíc, kluky zaskočil první gól, pak už i hráči asi věděli, že by to muselo skončit 4:1, což je nalomilo.

Právě systém, kdy ze skupiny postupuje pouze vítěz a jen jeden tým ze druhého místa, hodně lidí kritizovalo. Slovákům tak semifinále uniklo, i když získali šest bodů.

Ten systém se mi nelíbí, jsem pro klasický systém, kdy ze skupiny postupují dva. Na druhou stranu, větší ránu než my dostali právě Slováci, my jsme si to vlastně zkazili sami – ale se šesti body nepostoupit, to je pro ně hodně kruté.

Bavili jsme se o Bundeslize. Vy jste v ní kvůli zranění neodehrál tolik utkání, nicméně, kdyby koleno drželo a podával jste v Plzni dobré výkony, chtěl byste se ještě do Německa vrátit?

Zahrát si Bundesligu je sen každého hráče, samozřejmě. Ale teď na to nekoukám, nelíbí se mi, když je hráč v nějakém klubu a přitom si říká, že by měl být někde jinde nebo už tam nechce být. Zejména dneska si spousta mladých hráčů myslí, že když odehrají dobře tři zápasy v české lize, tak už by měli přestupovat do ciziny. Za sebe můžu říct, že člověku mohou zápasy v Česku, kde bude podávat konstantní výkony, pomoct pak i při přestupu, protože prosadit se v Bundeslize vážně není lehké. Všechny zápasy jsou tam těžké a je tam obrovská konkurence hráčů, ať už přímo Němců, nebo třeba Afričanů či hráčů z Jižní Ameriky. Je těžké tam přestoupit z české ligy a ještě těžší se tam propracovat do sestavy.

Přesto, do Čech jste se nevracel z výkonnostních důvodů, ale spíše vás o delší bundesligovou kariéru připravilo zranění. Není to pro vás tak trochu nedořešená kapitola?

Samozřejmě částečně jo, je to neskutečně kvalitní liga, plné stadiony diváků, úžasná atmosféra. Holt jsem si tam neudělal takové jméno, což mě trochu štve. Na druhou stranu ale nebudu brečet, že jsem měl být jinde. To není dobrá cesta a ani by mi to k ničemu nepomohlo. Já řeším současnost a teď jsem především rád, že mi drží koleno a chci předvádět to nejlepší tady ve Viktorce.

Vítejte v našem blogu, abyste dostali další novinky o Dětské Fotbalové Dresy.